Palackého most

Palackého most je pátý most (ve směru toku) a třetí nejstarší dochovaný most přes Vltavu v Praze. Vznikl v letech 1876–1878 podle projektu Bedřicha Münzbergera a Josefa Reitera pro zpřístupnění rychle rozvíjejícího se průmyslového Smíchova. Provoz na něm byl zahájen 22. prosince 1878.[1]
Most je kamenný a má sedm kleneb. Střední o průměru 32 m, po obou stranách pak 30,4 m, 28,8 m a u břehů 27,2 m. Při jeho stavbě bylo v Praze poprvé použito kesonové založení pilířů, které dodala Ringhofferova továrna na Smíchově. Při stavbě bylo počítáno s tím, že bude v budoucnu rozšířen. Stalo se tak až po 2. světové válce v letech 1950–1951, kdy se zároveň odstraňovaly škody způsobené leteckým bombardováním ze 14. února 1945. Rozšířen byl z 7,7 m na 10,3 m pro dopravu. Chodníky byly rozšířeny z 1,5 m na 1,8 m. Celkově byl tedy most rozšířen z 10,7 na 13,9 m. Jeho délka činí 228,8 m.
Most byl původně „barevný“ – jako nový měl prvky s národními barvami, které ale brzy zanikly působením exhalací. Zhlaví pilířů a klenbové kvádry byly z modré žuly, zábradlí z bílého kararského mramoru a poprsní zdi z červeného pískovce. Dříve se mu říkalo „Kamenný na Smíchov“ nebo „Podskalský“, ale brzy dostal jméno po Františku Palackém. Původně byl osazen sochami od Josefa Václava Myslbeka, ale ty byly při leteckém náletu v roce 1945 silně poškozeny. Později byly přemístěny na Vyšehrad.